„Takže asi takhle lidičky. Už se mi nelíbí jak všichni nehorázně klejete a proto tento den nikdo nepromluví hanlivě. Jestli ano tak zaplatí nemalý poplatek do naší společné kasičky. Výtěžek půjde na opravu střechy začíná nám sem zatýkat. Málem bych zapomněl, že ještě jako bonus uděláte za každé sprosté slovo deset kliků.“ usmál se Takayuki.
„To si ze mě děláš prdel, ne?“
„Áá tak Itachi má první trestný bodík,“ psal si Taku.
„Jdi do prdele.“
„Druhý.“
„Si ze mě děláš kurva prdel, ne?“
„Třetí a čtvrtý.“ psal si dál s úsměvem.
„Tak jo už mlčím.“
„Haha, Itachi ty jsi ale debil,“ smála se Iriko.
„Iriko. Píšu si.“
„Kurva.“
„Druhej.“
„Ha, dál už nic víc nebude. Nejsem takovej idiot jako Itachi, abych mluvila sprostě.“
„Třetí.“
„A co když u toho nebude, když někdo promluví sprostě?“ zeptal se Kenshin.
„Můžete mi ho nabonzovat.“
Kenshinovi se po tváři rozlil zářivý úsměv a oči upřel na Kaitsukiho.
„Nezírej na mě tak divně ty lidský plivátko.“
„Kaitsuki mě uráží,“ žaloval hned Kenshin.
„Hmm,“ koukal se Taku do notýsku, „to může.“
Od snídaně, kdy jim Taku vše nařídil uběhli sotva dvě hodiny a Itachi s přehledem vedl tabulku s třemi sty padesáti body. Druhá Naomi na něj ztrácela tři sta bodů…..
Itachi se zrovna procházel po obýváku, když si všiml, že na jeho oblíbeném křesle sedí Koory a jí čokoládu. Prsty měl celé umatlané a utíral si je do křesla.
„KooryI!“ zařval a vrhl se na něj. „Co to kurva děláš ty malej trotle?“ třásl s Koorim ve vzduchu.
„Haha Itachi mluví sprostě. Jdu to hned říct Takayukimu,“ vymanil se ze sevření a spěchal za Takayukim.
„Itachi mi nadával a chtěl mě zmlátit,“ hlásil.
„Dobře Koory, hned si to napíši.“
-----
Itachi si po chvíli mytí svého krásného křesla šel lehnout k sobě do pokoje. Jakmile si lehnul ucítil, že něco není v pořádku. Nebyl to jenom zápach co ho praštil do nosu, ale i chcíplá kočka, která ležela vedle na polštáři. Zajímavé bylo, že měla přilepených osm ocasů.
Itachi začal řvát a štítivě odkopl kočku směrem ke skříni. Z té ale vyskočil Koory.
„Chytil jsem kočku a přinesl jsem vám ji Itachi,“ mával chcíplou kočkou na hlavou. Ta mu však vyklouzla a spadla na Itachiho. Měl čas si jí na chvíli prohlídnul a zjistil, že to vůbec nebyla kočka. Byla to plyšová hračka napuštěná hrozně smrdutou zelenou tekutinou, která vytekla na jeho postel a tričko. “Itachi nesmí říkat sprostá slova,“ připomenul mu Koory.
„Ty malej strupe. Ty hnido. Teď poznáš zač je toho bolest, mrňavej zmrde.“
„Itachi je velice sprostý, jdu to říct Takayukimu.“
Koory se rozeběhl ke dveřím, ale Itachi jej zachytil za rameno.
„Asi jsi zapomněl, že nemůžu mluvit sprostě, ale můžu tě ještě pořád hodně zmlátit. O tom v té soutěži nic není, že tě nesmím zmlátit,“ zašeptal mu do ucha.
Koory polkl a připravoval se na nejhorší. To také přišlo. Itachi se se svým společním nemazlil a pořádně zbil. Nebýt Sasoriho, který šel zrovna kolem podívat se jestli mu už přišla poštou souprava nářadí, tak by Tobi nejspíš zemřel. Naomi je od sebe odtrhla se slovy, že se chovají jako malý kluci.
Koory se pomalu plazil pryč místnosti, když v tu uslyšel Naominin hlas.
„Ještě si tě dnes podám.“
---------
„Co budu dělat?“ opakoval si pořád dokola Itachi. „Pořád prohrávám a to o dost.“ V tu se zarazil a pak ho to napadlo. Na tváři se mu objevil ďábelský úšklebek. Chtěl hned svůj nápad zrealizovat a hledal vhodnou oběť.
„Kenshine, pojď sem na chvíli.“
„Co zase chceš?“
„Mangekyuu Sharingan.“
Kenshin nemohl nic dělat. Ocitl se v Itachiho světě. Itachi prováděl svůj zvrácený plán, kde tři dny na Kenshina mluvil pořád a jenom vulgárně. Jen co uvolnil Kenshina ze svého jutsu viděl svůj výsledek. Kenshin mluvil jenom vulgárně.
„S takovou mě za chvíli předežene,“ smál se Itachi. „Ale já chci být poslední,“ řekl si pro sebe a šel hledat ostatní.
Hned jak otevřel dveře potkal Zerovi, který si šel pro mléko do ledničky.
„Zero, starý kamaráde jak se máš,“ položil mu ruku na rameno a podíval se mu do očí. Než stačil Zero cokoli udělat objevil se Itachiho Mangekyuu Sharingan.
Takhle Itachi pokračoval dál dokud nezbyl pouze Kenshin s Iriko a Naomi, kterého nemohl nikde najít. Samozřejmě taky Kaitsuki nebyl pod vlivem Itachiho Sharinganu.
Naomi nebyla nikde k nalezení tak se Itachi rozhodl pro nalezení Iriko, která s keshinem pozorovali film v obýváku. Kenshin ležel na gauči a hladil si ruku, kterou mu Iriko před chvílí bolestivě zkroutila.
„Kenshine, koukni se mi do očí,“ usmál se Itachi.
Kenshin už zvedal hlavu, když v tu dostal ránu.
„Nikam se koukat nebudeš budeš mít hlavu pořád dole protože jsi zlobivý Kenshine.“ seřvala ho Iriko.
„Mangekyuu Sharingan.“
„Kenshine nekoukej se mu do očí, jinak je po tobě,“ zařvala iriko a vrhnula se za křeslo.
V tom vešela Naomi s šroubovákem v ruce.
„Buďte z ticha, tady se nedá pracovat.“
„Naomi nekoukej se Itachimu do očí,“ snažil se jí varovat Kenshin.
„Proč? Já se kouknu,“ zadívala se a bylo pozdě.
„Ha, další z krku,“ pochvaloval si Itachi.
„Kenshine, kryj mě a já zatím uteču oknem,“ nařídila Iriko.
„Ano .“ Kenshin zařval bojový pokřik a vrhl se na Itachiho. Byl však tak šikovný, že upadl a svalil se na iriko a tím mu znemožnil ústup.
„Je konec,“ stoupl si nad ně Itachi.
„Nééééé,“ řvala iriko.
„Huh, proč nejsme v jeho světě Kenshine?“ zeptala se Iriko, když se nic nedělo. Itachi však upadl na podlahu a začal se klepat.
„Můje schopnosti jsou lepší než tvoje. Hihi,“ smál se Kenshin.
„Kenshine, ty kryple, takhle stresovat svého nadřízeného.“
U večeře Taku vyhlašoval výsledky. Soutěž nám končí podle mích hodinek za pět minut takže k výsledkům.
„Nejvíc trestných bodů má Zero. O jeden bodík míň má Itachi. Žádný bod nedostala Naomi. Proto dostane hlavní cenu a to půlku dnes vybraných peněz. Neslavný vítěz zaplatí jako bonus svůj měsíční plat.“
„Uf, to byla, ale kurva klika. To musíš bejt pěkně v hajzlu co Zero? Haha debile sprostém to tě odnaučí mlít takový sračky.“
„Itachi, soutěž trvá ještě minutu.“
„Kurva!“
„Haha, ty jsi ale vůl.“
„Takže Itachi zaplatí svůj měsíční plat. Tímto soutěž končí.“
„Ne, ne, nééééééééééééééééééééééééééé,“ řval Itachi a držel se za hlavu. Stoupl si přede všechny a ti se na něj se zaujetím koukali.
„MANGEKYUU SHARINGAN!“ zařval a všechny chytil do svého jutsu.
„Teď se teprve užijeme tu pravou srandu,“ dál se ozýval jenom Itachiho šílený smích.