Fajne, dodělala jsem další kapitolu. Tentokrát je to delší, ale jen se to zdá, protože se tam často mluví, páč Kath je ukecanej tvor... Tož si počtěte, budu přemýšlet, kdo a jak bude trénovat příště.
Kath seděla do zemi a zuřivě něco psala do sešítku. Mračila se na písmenka, jako by je chtěla pohledem donutit skákat a tancovat čaču. Měla tu začít s tréninkem, už před půl hodinou, a Mikami se stále nedostavil. Asi zabloudil v lese. Rozčilovalo ji čekání, ale nedala to na sobě znát. Když chtěla, měla spoustu trpělivosti.
"A odpadkový koš s veškerým jeho obsahem, včetně much a brouků, odkazuji Mikamimu. Tečka!" zavrčela a bodnutím tužky dopsala svou závěť. Podepsala se pod ní a uložila ji zpět do batůžku. Postavila se a rozhlédla. Nikde nikdo. Podívala se na imaginární hodinky a zjistila, že čeká tři čtvrtě hodiny. Dobře, jenom to odhadovala, na neviditelných hodinkách se čas čte špatně. Měla pocit, že usne. V noci toho moc nenaspala, protože moc přemýšlela. Znovu usedla a opřela se o strom.
"Ty tu spíš?" ozvalo se nad ní po další půlhodině. Otevřela jedno oko a důležitě se podívala, kdo přišel.
"Ale né, já jsem před chvilkou přišla, je to tak pět minut, a teď odpočívám po namáhavý cestě," zamumlala.
"Jistě, tak vstávej a začneme s tréninkem, je nejvyšší čas," zahučel Mikami.
"A kde mám omluvu, že jdeš pozdě?" zeptala se nakvašeně, když vstávala. "Musela jsem tu sedět a nudit se."
"To je jedno," odpověděl. "Vezmu to zkrátka. Genkai mi řekla, že by tvou skrytou vlastností měla být elektřina."
"Nezkratuju počítače," odsekla.
"Tu sílu v tobě teprve probudíme," zavrčel Mikami, kterého asi rozčilovala Kathina drzost ale nakonec se usmál.
"Nechci zkratovat počítače," odporovala a překřížila ruce.
"Jsi tu, aby ses tu sílu naučila ovládat a mohla bojovat s tím démonem, takže přestaň odmlouvat."
Po zdlouhavé půlhodině.
"Ne!"
"Zabiju tě!"
"Do toho! Nemůžeš!"
"Říká kdo!"
"Já!" Kath zmlkla a zamyslela se. "Víš co? Uděláme dohodu," usmála se zle.
"Jakou?" zeptal se ne zrovna nadšeně, ale už měl Kath dost a byl rozhodnutý přistoupit na cokoliv, aby se zbavil jejích keců.
"Já budu hodný žáček a na oplátku…"
Konečně začali s tréninkem. "Nejdřív v sobě musíš najít duchovní sílu. Není to takový problém, tak se netvař nechápavě. Tuhle energii máš v těle, koluje ti krví, je tvou součástí. Musíš ji uvolnit a potom ovládnout."
"…?"
"Co?"
"Já tomu asi dost dobře nerozumim."
"Jsi tak blbá, nebo to jen hraješ? Jak to myslíš nerozumim?"
"Nevim jak to udělat!"
"Sleduj," natáhl ruku a nad dlaní se mu začalo formovat zelené světlo. "Musíš se soustředit na zhmotnění energie," zelené světlo získalo tvar a v ruce teď držel malý granát.
"Bude ohňostroj?" zeptala se Kath.
"Na oslavu, až dostaneš rozum."
"Chjo, nebude…"
"Tak dělej, zkus to," pobídl ji.
Kath natáhla ruku a pokusila se v sobě najít energii, i když netušila jak. Bylo to vlastně, jako hledat vesmírnou Sílu. Za chvíli ucítila slabý tlak v ruce. Chvíli myslela, že je to jen únavou, ale ozval se Mikami. "Jde ti to, dokázala si nahromadit trochu energie v ruce. Pokus se jí držet dostatečně dlouho a nahromadit jí víc. Potom se jí pokus zhmotnit."
Po pár minutách myslela, že jí upadne ruka. Tlak uvnitř se zvětšoval a prsty jí brněly. Netušila, jak dlouho má ještě tu energii držet, ale myslela si, že jí je dost. Pokusila se jí uvolnit, ale nešlo to. Zůstala uzavřená v ruce. Zkusila to znovu, ale rukou jí projela nesnesitelná bolest a leknutím vykřikla. Chytila se za ruku a zjistila, že jí ošklivě namodrala. "Au," fňukla.
"Zkus to znovu, ta energie se ti podaří uvolnit, když se budeš snažit. Zatím si docílila jen toho, že sis popálila ruku zevnitř."
"Ale to nejde," odporovala a znovu se pokusila nahromadit sílu v ruce. Když se jí to podařilo, zkusila ji uvolnit. Dopadla stejně, až na to, že barva ruky se změnila na jasně modrou. "Nechce to ven," zaúpěla bolestně.
"Málo se snažíš," řekl Karasu.
"Houby! Nemůžu to dostat ven," stála si za svým Kath. "Nejde to."
"Vždycky to jde, málo se snažíš," zopakoval.
"Fajn, fajn," zahučela Kadet a s třesem znovu natáhla ruku.
Po… mnoha… neúspěšných pokusech.
"Znovu," nakázal Mikami.
"To ne! Obě ruce mám samou modřinu a nejde to! Už jsem to zkusila snad tisíckrát! Bolej mě ruce! Už nikdy se nebudu moct prát!" odporovala Kath.
"Zkusila si to osmatřicetkrát. To je devatenáctkrát na každou ruku. Ani jednou se ti nepodařilo energii zhmotnit. Budeme tu, dokud se ti to nepodaří," řekl Mikami, který v klidu seděl opřený o strom a sledoval, jak se Kath vzteká nad svým neúspěchem.
"Ale to strašně bolí! Skoro necítim ruce a nikde žádnej pokrok!"
"A uvědom si, jak bude bolet smrt. Tak. Musíš to udělat nejméně padesátkrát na každou ruku. Potom můžeš odpočívat," řekl v klidu Mikami a bavil se výrazy, které Kadet začala vykřikovat.
"Tak dobře!" zvolala Kath. "Dobře! Udělám to! Protože já něco vydržim!" Mikami to komentoval uchechtnutím, ale Kath to ignorovala a znovu natáhla ruku. Zaťala zuby a do očí se jí nahrnuly slzy bolesti, ale mrkáním je zahnala. Teď nebo nikdy.
Po náročné práci.
"Ááárgh!!! Já se na to vybodnu!" zavolala Kath a sledovala nebe, jak si tak ležela na zemi.
"Pětadvacet na každé ruce," zamumlal Mikami.
"ŽÁDNEJ POKROK!!!" vztekla se Kath a praštila rukou do země. Hned toho litovala a začala slabě fňukat nad svými zničenými dlaněmi.
"Dobře, pro dnešek to stačí, nejseš schopná už nic víc udělat," rozhodl Mikami a vstal. Kath nadšeně výskla a vyskočila na nohy. Všimla si, že Mikami odchází.
"Hej! Stůj!" zavolala a ukázala na něj. "Dohoda!"
Mikami se zarazil. "Zapomeň."
"Jo ták, takže mistr nedrží slovo? Dobře, myslela jsem, že tu je nějaká čest. Ale když si slaboch," ušklíbla se.
"Slaboch?"
"No jasně! Jen slaboši nemaj čest."
"Já nejsem slaboch!"
"Tak si srab!"
"…"
Kath se vítězně usmála. Mikami něco vztekle zavrčel a posadil se na zem. "hurá!" zajásala Kath a zapomněla i na tu pitomou bolest v rukou.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář