Tak jsem napsala další kapitolu. Stojí za nic jako všechny XD. No, ale je delší... No... Měla bych taky přidat něco jinýho! XD
"Úá, jsem unavená!" praštila sebou Kath na postel. Pokoje tu měli celkem slušné, ale žádný luxus. Spali po dvou a nestěžovali si. Alespoň si mohli po večerech vykládat pojmy a dojmy.
"Já taky," souhlasila Anko a posadila se na svou postel. "Ale je to sranda."
"Jo! Ale hrozně mě štve, že zrovna já mám takovou brutální sílu," zahučela Kath a zadívala se na svou ruku, jako by byla něco neznámého.
"Jo, ty andělské stvoření," zasmála se Anko. "Anděl, s ďáblem v těle."
Kath to rozesmálo. "No jo, bylo mi to souzeno."
Zatímco Anko se Kath probíraly uběhlý den, Nari s Naomi se zaměřily na básnění o svých trenérech. Toto téma dokázaly omývat dokola každý večer. "A já na něj sáhla!" jásala Naomi jako díte o Vánocích. "A pochválil mě a je strašně hezkej a… prsotě Kaii!"
"Ten bez mozku není nic oproti Takymu," rozplývala se Nari. "Viděla si ty oči? A ty vlasy? A usmál se na mě a řekl, že mi věří a je naprosto úžasnej a dokonalej…"
"Bez mozku?" zatvářila se Naomi. "Lepší, než aby vypadal jako holka."
"Holka?" rozčertila se Nari.
Po minutě probodávání pohledy se obě rozesmály.
Ve třetím pokoji seděla Thamp a kreslila si. Už bylo po desáté večerní a Iriko ještě byla někde venku. Jako každý den. Nejspíš se ještě mrzačila.
Dokreslila Hollowa a uznala, že tentokrát se jí to povedlo. Už byla unavená, tak zhasla lambičku a zalehla. Usnula za chvíli, byla unavená z náročných tréninků. Ale byla to sranda, to se musí nechat.
Kolem půlnoci se dveře do pokoje otevřely a dovnitř se vcourala Iriko. Dávala dobrý pozor, aby Thamp nevzbudila, nechtěla na sebe seslat hněv boží. Protože, než vzbudit Thamp ze spánku, to by se radši píchla tužkou do oka. Tiše zavřela dveře a po špičkách přešla ke své posteli. Rychle se převlékla a s úlevou si lehla. Okamžitě usnula.
Ráno je čekala snídaně. Ve stejné místnosti, kde jim před týdnem Genkai vysvětlovala vážnost situace. Museli tu být už v šest hodin, Genkai si potrpěla na ranní vstávání. Všichni seděli u velkého stolu a překvapivě nevypadali jako vyorané myši. Za týden si celkem zvykli.
Seděli docela systematicky. Děvčata udržovala svou skupinku na levé straně stolu a pánové napravo. K snídani měli většinou čaj a něco z rýže, ale když už Iriko lezla rýže ušima, vydupala si pravý český chleba. U stolu probíhala živá debata a člověk by si připadal jako ve školní jídelně, chyběl už jen buzerující třídní a rozzuřené kuchařky.
"Kath, u jídla se nespí," upozornila sešlou Kath Naomi.
"Ještě pět minut, mami," zamumlala Kath, přestože byla vzhůru a měla jen položenou hlavu na stole. Skoro na nic nereagovala a Anko se bavila tím, že do ní bodala vidličkou Na to Kathodpovídala slabým "Au" pokaždé, když se jí vidlička dotkla. Z toho měla hroznou srandu Nari a smála se.
"Poslouchejte všichni!" ozvalo se a všichni se otočili do čela stolu, aby viděli na Genkai. "Řekla jsem všichni," zdůraznila. Anko bodla do Kath ještě hruběji.
"Au," hlesla Kath znovu. "Vždyť já poslouchám, jen nemám sílu otočit hlavou," odporovala Kath chabě.
Genkai si povzdechla a znovu nabyla vážnosti. "Za chvíli se dozvíme vše potřebné, tak po vás chci, abyste tu zůstali i po snídani. U některých to jistě nebude problém," řekla se sarkastickým pohledem na Kath. Ta jen zvedla ruku s placem nahoru a po chvíli ji nechala znovu nečině klesnout vedle těla. "Tak mějte trpělivost," dokončila Genkai. Domluvila a ostatní se zase pustili do hovoru. Anko se vrátila k bodání do Kath a Nari začala nahlas přemýšlet.
"Co myslela tím vším potřebným?" zeptala se. "Myslíte, že už to začne?"
Thamp pokrčila rameny. "Je to možný, říkali, že je málo času. Týden je pro některé krátká doba."
"začínám být nervózní," připustila Nari. "Doteď to byla zábava, ale odteď to začíná být vážné."
"A navíc - naši rodiče o nás nic neví, protože nám zabavili mobily," dodala Iriko.
"Svoje mobily už nikdy neuvidíme," hlesla Naomi. "Slyšela jsem, že Jina hrozně zajímalo, co je to za věci."
"Cože?" vyhrkla Anko a zapomněla bodat do Kath.
"Demontace," zamumlala Kath a ostatní děvčata vrhla zuřivé pohledy na Zera, který seděl nedaleko. Než ale stihly vstát a jít mu to řádně vytmavit, rozlétly se dveře a dovnitř vběhla modrovlasá dívka v růžovém kimonu. Pospíchala a očividně se jí špatně běhalo. Mířila ke Genkai.
"Genkai-sama!" zavolala a zamávala nad hlavou papírem. "Máme místo!" zavolala rozrušeně a potom efektivně zakopla o vlastní nohu a skončila na zemi těsně před Genkai.
Genkai jí vytrhla papír z ruky a zamračeně se pustila do čtení. Čím víc se prokousávala textem, tím nepříjemněji se tvářila. Místnost ztichla a všechny oči netrpělivě sledovaly starou dámu. Pokývala hlavou a papír zmačkala. "35,68° Severní šířky a 139,75° východní délky," řekla a zamračila se.
"A to znamená?" zeptal se Takayuki.
"Dejte mi atlas a já to najdu," prohodila Nari.
"Tokyo," řekl Itachi. "Má se objevit v Tokyu." Někde u stolu někdo prohodil ´mozkovna´.
"Ano," vstala Botan lze země a urovnávala si kimono. "Objeví se v Tokyu během několika dní. Tunel se neotevírá žádnou závratnou rychlostí, ale nemusí být zrovna velký, aby se ten démon sám dostal do tohoto světa."
"A to ho bariéra nezastaví?" zeptala se Iriko. "Myslím Kekkai. Nebo je to slabší démon?"
Botan nahodila nevinný výraz. "No, ona ještě není opravená," pípla.
"Cože!" vystartovala Kath a všichni si uvědomili její přítomnost. Najednou měla spoustu energie. "Chceš říct, že kvůli pitomosti vládce Reikai máme nasadit svoje životy!"
"Kath, uklidni se," pokusila se Thamp neúspěšně.
"Král Enma není žádný pitomec," bránila Botan. "Dělal co mohl, aby se tohle nestalo!"
"A co ty vaše speciální jednotky, co? Proč na toho démona nepošlete je!" křičela dál. "Teď jsme v průšvihu, kvůli vaší blbosti!"
Botan se na Kath zadívala zvláštně posmutnělým výrazem a Kadet ztichla. Genkai si odkašlala. "To je teď vedlejší."
"Vedlejší?" zeptala se Kath. "Co je vedlejší!"
"Musíme se soustředit na to, co máme udělat," přidal se Itachi.
"Co před náma tajíte!" štěkla Kath. Tentokrát se na tři zapírače zahleděl i celý zbytek místnosti.
Botan sklopila hlavu a začala mluvit. "Všichni ze zvláštních jednotek jsou po smrti," zašeptala téměř neslyšně.
"Po smrti?" zopakovala Nari. Botan kývla.
"Měli dokázat odrazit démona třídy A!" zvolala Anko. Místností se rozlehlo ticho.
"Démon třídy S," vyslovila Nari myšlenku, kterou nikdo nechtěl říct nahlas.
"Jaké třídě jsme schopní postavit se my?" zeptala se Naomi. "Tak jaké!" dožadovala se odpovědi, když dlouho všichni mlčeli.
"Stěží třídě C," odpověděl Kenshin.
"A to jste nám nemohli říct dřív?" zeptala se ironicky Iriko a v hlase jí znělo podráždění. Nikdo jí neodpověděl. Atmosféra byla napnutá jak kšandy, proto všechny překvapilo, když se do toho Kath začala smát.
"Co je na tom směšnýho?" zeptal se jí Mikami.
Kath se jen ušklíbla. "Jdu domů," vstala od stolu a zamířila ke dveřím. Zbytek děvčat se ne sebe podíval a zamířil stejným směrem.
"Nemůžete odejít," ozvala se Genkai.
"Sleduj, babčo," Iriko otevřela dveře.
"Jste poslední naděje," řekl KuramaIriko.
"Nemáme nejmenší šanci!" rozhodila rukama Nari.
"Ubožáci zmizí jako první," prohodil Kaitsuki a Naomi se na něj podívala podmračeným pohledem.
"Vy chcete, abychom se postavili démonovi, který je tisíckrát silnější než my," zopakovala Thamp. "Nemáme nejmenší šanci na vítězství. A stejně chcete obětovat naše životy."
"Šance vždycky je," přesvědčoval Itachi.
"Tohle je bez šance," zavrtěla Naomi hlavou.
"Není," vložila se do toho Botan. "Není. Ten tunel se ještě neotevřel, ještě můžete zesílit. A pokud toho démona překvapímě můžeme.. můžete ho porazit. Dokážete to! Zkuste to!"
"Zkus to, se říká, když se učíš na kole," řekla Thamp. "Ne, když jdeš na smrt."
"Ani náhodou," přidala Iriko.
"Jdem si balit, holky," zakončila to Nari a všechny odešly do svých pokojů.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář