Seděli v sídle Genkai a nikdo se neměl ke konverzaci. Nari zmizela spolu s démonem, takže bylo více méně jasné, kde teď nejspíš je. Pokud ji démon vzal s sebou, musela být už mrtvá. Zírali do podlahy jako bez duše a nechtěli nic dělat. Všichni cítili, že něco chybí. Nějaký kus jejich duše odešel společně s Nari. "Ona přece nemůže být mrtvá," zašeptala Thamp. Ruku už měla v pořádku, přesto si ji pořád držela jako by ji bolela.
Nikdo nic neřekl. Kath se postavila, chtěla odejít z místnosti. Tahle atmosféra byla moc i na ni. Musela hned pryč. "Kam jdeš?" zaslechla, jak se Iriko ptá.
"Ven," hlesla a sáhla po klice.
"Jen zmiz, stejně je to tvoje chyba," všichni se na Iriko otočili. Nechápali co tím myslí. "Nekoukejte na mě tak," odporovala a postavila se. Atmosféra dopadla na ni, tak jako na ostatní. Měla zarudlé oči plné slz, ale mluvila docela normálně, ani jednou se nezalkla. "Kdyby jsi tam nevběhla, kdyby jsi něco udělala, nemuselo se jí nic stát!"
"Naomi, nikdo nemůže za to, co se stalo," snažila se Anko uklidnit svoji kamarádku, ale nepodařilo se jí to.
"Může za to, kdyby se víc snažila, mohla se zachránit sama!" odmítala si připustit něco jiného Iriko.
"Nikdo za to nemůže," přidala Thamp.
Kath stála u dveří a zatínala pěsti. Oči zarývala do podlahy a nebyla schopná vzhlédnout. Nad tím celou dobu přemýšlela. Že kdyby se víc snažila, kdyby udělala něco jinak, nedopadlo by to tak, jak to dopadlo. "Máš pravdu," řekla tiše. "Můžu za to já."
"Kath, to je blbost," ozvala se Naomi. "Snažila ses pomoct."
"Ne, udělala jsem chybu," odporovala Kath a potom otevřela dveře. "A budu za ni muset nést následky," dodala a zmizela ven. Všichni ztichli a Iriko se chytla za čelo, rozbolela ji z toho všeho hlava.
Místnost se pomalu vylidnila, každý odešel do svého pokoje. Genkai tu měla dost místa, aby ubytovala každého. Naomi se posadila na postel a setřela si slzy. Nepomohlo to a znovu se rozplakala. Stále nedokázala uvěřit tomu, že přišla o Nari, to přece nebylo možné. Navíc takovým způsobem, že nevěděli, kde je její tělo, a nemohli nic dělat. Tahle myšlenka v ní vzbudila další salvu slz.
Ozvalo se zaklepání. Neměla náladu nikoho zvát dál, mlčela, ale dveře se přesto otevřely. Podívala se ke dveřím. Stál tam Itachi a slabě se pousmál. Nari se taky vždycky usmívala, napadlo Naomi a rozplakala se ještě víc. Itachi k ní přešel a posadil se vedle ní. "Bude to dobré," pokusil se. "Existuje šance, že by mohla být v pořádku."
"To je hloupost," zalkla se Naomi. "A všichni to ví," smutně se na Itachiho zadívala. Ten sklopil zrak, věděl to, měla pravdu. Naomi ucítila další slzy k očích a objala ho. Itachiho to překvapilo, ale nic neudělal. Cítil jak se třese vzlyky a bezeslov ji pohladil po vlasech.
Iriko ležela na své posteli a držela se za hlavu. Příšerně jí třeštila. Bylo jasné, že za to může celá ta atmosféra kolem a co se stalo. Měla chuť něco rozbít a vybít si tak vztek, kterým skrývala smutek.
"Nemít přátele, je hrozné. Ale mít je a přijít o ně, to je ještě horší," Iriko se posadila. Ve dveřích stál Kaitsuki a sledoval ji netečným pohledem.
Irikosi přestala mnout čelo. "Jo máš pravdu, to je nejhorší… opravdu nejhorší," ucítila, jak se jí roztřásl hlas a rozvzlykala se konečně pravým pláčem. Bylo toho moc. Položila si obličej do dlaní a nechala slzy protékat skrz prsty. Ucítila, jak jí Kaitsuki položil ruku na rameno.
"Máš jiné přátele," řekl. "Dohromady to zvládnete."
Iriko si promnula oči a pokusila se přestat plakat. "Zvládneme to, všichni, snad…" zamumlala nejistě a objala ho.
Kath seděla venku, opřená o strom a zírala na nebe. Celou tu dobu jí v hlavě zněl ten rozhovor. Vracela si ten okamžik na bojišti a přemýšlela, co mohla udělat jinak. Možná, kdyby neomdlela, mohla zabránit démonovi, aby Nari odvedl. Ale to byla hloupost. Spálil veškerý vzdušný kyslík a donutil je tak omdlít, takže by ani nemohla zůstat při vědomí. Ale přesto, kdyby byla rychlejší…
"Kath?" odtrhla oči od nebe. "Ona to tak nemyslela," Anko to všechno snášela možná nejlépe. Bylo jasné, že je smutná, plakala jako ony, ale dokázala dál myslet v klidu a nelámat si hlavu se skutečností. "Nemusíš se kvůli tomu trápit a brečet."
"Já nebrečím," osekla a zadívala se jinam. Oči měla přesto rudé a mokré. "A navíc, Iriko měla pravdu, měla jsem si dávat větší pozor a víc se snažit."
"Každý udělal, co mohl," řekla Anko. "Třeba Naomi, ta teď sedí v pokoji a je na tom nejhůř. Myslí si, že za to může ona, protože ji ten démon trefil. Odmítá s kýmkoliv mluvit. Jediný co dělá, je, že sedí a brečí."
"Ona za to ale nemůže," hlesla Kath. "Ale já tomu pořád nevěřim, nevěřim, ne, ne, ne!" praštila rukou do země a sykla bolestí, pořád ještě měla ruce ošklivě modré a nateklé. "Já nevěřim, že je SNariora mrtvá. Nemůže být. Tohle by vypravěč nedovolil."
"Jsme v realitě, Kath," řekla Anko.
"Ale Nari není mrtvá, já to prostě vim," Kath vstala. "Je u toho démona, je tam a je naživu, já to vim."
"Ale nic nemůžeš dělat," řekla Anko. "Nevíme, kde je."
Kath zavrtěla hlavou. "Tak to zjisti." Anko se na ni zadívala s výrazem ´a co si jako myslíš?´. "Použij tu tvou slavnou fukavici! Vítr ti řekne, kde ten démon je, pomocí jeho energie."
"Co?" Anko vůbec nechápala, o čem Kath mluví.
"Čistě teoreticky," začala Kath a přemýšlela, jak pokračovat, aby to Anko pochopila. "Ten démon nebude moc daleko, nebe je pořád rudé. Ale někam zalezl, aby si vylízal rány, přece jen ho Thamp trefila. A Nari je tam u něj. Takže musíme najít démona, abychom našli Nari. A jelikož démon má vysokou démonickou energii, nebude problém, aby ji přenášel vítr. Takže, když se na chvíli budeš soustředit, poznáš, kterým směrem ten démon je, protože k tobě vítr zanese stopu té energie," konečně se mohla nadechnout.
"A co chceš pak dělat?" zeptala se Anko nejistě.
"Napravím chybu," zahučela Kath. "Tak, kde je?"
"Beze mě nikam nejdeš," prohlásila Anko. "Možná máš teorie, ale já mám sílu, takže jdu s tebou."
"Mě je to jedno, hlavně musíme vědět, kde je ten démon."
Takayuki stál na vypálené zemi. Tak tady včera přišli o Nari. Bylo to zvláštní, ale chyběla mu víc, než cokoliv jiného. Nedokázal pochopit, proč se cítí tak nesvůj, když tu teď nebyla a pořád se nesmála. Bylo to podivné prázdno, ale jiné prázdno, než cítili ostatní.
Stál na místě, kde stála ona. Na zemi zůstala zaschlá loužička krve. Při pohledu na ni ho bodl ten nepříjemný pocit smutku a bezmoci. Odvrátil tvář a otočil se. Byl rozhodnutý odejít, nedokázal tu stát ani o minutu déle. Nevydržel by to.
Udělal krok a zarazil se. Nejdřív si myslel, že se mu to zdálo, ale když poklekl, poznal pár zaschlých kapek krve na zemi. A o pár metrů dál další. Tvořily cestu. Nevěřil tomu, mohl se snad stát zázrak?
Šel po té stopě, zavedla ho do nespálené části parku, mezi stromy a trávu. Dál a dál, získával zpátky ten pocit, který měl od začátku a zavrhl ho. Nari přece nemohla být mrtvá.
Mohl ujít kilometr, možná víc. Potom stopa zmizela. Někde tady je cíl. Rozhlédl se a nic neviděl. Všechno obešel a stále nic. Svěsil hlavu, možná to byly plané naděje, řada náhod. Znovu pro jistotu odhrnul několik keřů, ale neviděl nic. Rozhodl se vrátit, brzy bude tma. Vracel se zpět stejnou cestou a naposledy se ohlédl.
"Můj bože," vydechl a tleskl. Vytvořil schody z hlíny k větvi jednoho stromu a rozběhl se po nich.
Thamp seděla v pokoji a utápěla se v depresi a smutku. Dávala si za vinu co se stalo, kdyby si dávala větší pozor, nezranili by ji a nemuselo by se stát to, co se stalo. Uslyšela jak se otevřeli dveře. "Hej, nemohla si nic dělat, jasný? Tak se přestaň litovat a radši něco dělej," zaslechla štěkavý hlas Kenshina
"Jdi do hajzlu," zavrčela na něj.
"Fajn, ale takhle z tebe zbude jen naprosto neschopná troska," přidal, ale v tu chvíli ho někdo odstrčil zvenku a dovnitř vběhl udýchaný Itachi.
"Thamp! Našel ji!" vyhrkl. Thamp vzhlédla a nechápala co říká. "Takayuki našel Nari!"
"Cože!" vykřikla a nadšeně vyskočila. Potom hrubě přeběhla po Kenshinovi, který se zrovna sbíral ze země a proběhla chodbou na ošetřovnu, kde jak očekávala, budou. A byli. "Nari!" vykřikla nadšeně a skočila svojí kamarádce kolem krku.
"Jau, jau, p-počkej!" bránila se Nari marně. Thamp se jí rozhodla udusit a k tomu rozdrtit žebra svým stiskem.
"Co se sakra stalo!" vyhrkla Thamp. Konečně Nari pustila a všimla si, že má ovázané rameno.
"No…" začala Nari, ale to do místnosti vtrhla Naomi a dušení začalo nanovo. A když už to vypadalo, že bude moct promluvit, dorazila ještě Iriko a Nari na chvíli myslela, že doopravdy umře na nedostatek kyslíku. Konečně se vše uklidnilo a ona se mohla dát do vypravování.
"Hrozně jsem se lekla, když šel ten démon po Iriko a Kath, protože se nemohly bránit. Proto jsem je strčila k zemi, toho démona jsem neviděla. A udělala jsem to tak blbě, že mě trefil tou svou tyčí a propíchl mi rameno. V tu chvíli jsem hrozně zpanikařila a rozběhla se pryč, chtěla jsem za Naomi, ale spletla jsem si strany a místo toho, jsem běžela hloub do parku. No, a pak… Pak ani nevim, jak jsem se na ten strom dostala. Ale vim, že jsem omdlela, byla jsem hrozně unavená. A spala jsem, prakticky doteď," ukončila to.
"Ještě to musíme říct Anko a Kath," zajásala Thamp. "Ty budou koukat!"
"To nejspíš nepůjde," řekl Mikami, který právě přišel a táhl za sebou svázaného Zera, který se škubal jako žížala. "Protože před hodinou odešli hledat toho démona."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář